Kostým z hadrů, nebo z papíru? Rozhoduje trpělivost a tavná pistole

Během hry komentujte průběh, ne výsledek. Místo „vyhrál jsi" říkejte „pěkně jsi přemýšlel" nebo „to bylo napínavé". Dítě se tak učí, že hodnota není jen ve vítězství. Po prohře nabídněte jednoduchou otázku: „Co bys příště zkusil jinak?" Nečekejte analýzu, stačí krátká odpověď. Někdy je lepší říct: „Zahrajeme si ještě jedno kolo?" Tím se prohra nestane koncem, ale součástí pokračující hry.

Menší děti často vnímají jakoukoli hru jako test vlastní hodnoty. Když prohrají, nejde jen o ztracené kolo, ale o pocit, že selhaly. Mozek předškoláka ještě nezvládá odložit prohru stranou a podívat se na ni s odstupem. Proto přicházejí slzy, vztek nebo házení kostkou. Není to rozmazlenost, ale vývojová fáze. Důležité je, jak na ni zareagujete vy.

Čtvrtý krok je výroba prototypu. Nepoužívejte drahé materiály. Stačí papír, pastelky, víčka od lahví, kostka a figurky z jiné hry. Hrací plán nakreslete nábytek na míru čtvrtku a hrací pole nemusí být přesně v řadě. Důležité je, aby se dal plán snadno předělat. Když se něco neosvědčí, přelepte to nebo překreslete. Děti při výrobě přijdou na to, že hra není hotová věc, ale něco, co se vyvíjí. Nechte je kreslit samy, i když to bude kostrbaté. Vlastní výtvor je pro ně důležitější než estetika.

Dlouhodobě platí, že dítě potřebuje zažít obojí – výhru i prohru – v bezpečném prostředí. Když se prohra stane běžnou součástí her, postupně ztratí náboj katastrofy. Doma můžete zavést rituál: po každé hře si společně řeknete, co bylo fajn, bez ohledu na výsledek. Menší děti to zpočátku neocení, ale opakováním si osvojí, že hra je především zábava, ne soud.

Hru je potřeba hrát tak, aby se prohrávat dalo Vyberte hry, kde se střídá štěstí a dovednost, a kde je kolo krátké. Člověče, nezlob se nebo pexeso jsou pro menší děti náročné, protože prohra bolí dlouho. Naopak hry s rychlým výsledkem – kostky, jednoduché karetní hry, hledání obrázků – umožní dítěti zažít prohru i výhru v krátkém sledu. Důležité je také to, jak se chováte vy, když prohrajete. Děti napodobují. Pokud prásknete kartami nebo reptáte, nemůžete po nich chtít klid.

Lepení je nejčastější slabina. Tavná pistole drží, ale u tenkého kartonu se může protavit. Univerzální lepidlo potřebuje čas a u některých pěn ani pořádně nedrží. Osvědčený postup je kombinovat: nejdřív spoj mechanicky (přehyb, zářez, gumička), teprve pak přilep. Provázek místo lepidla u pohyblivých částí – například u loutky nebo otvíracího víka – ušetří opravy. Barvy nanášej v tenkých vrstvách, silná vrstva se loupe a dlouho schne. Pokud rekvizitu natíráš vodovkami, přetři ji předem slabým roztokem lepidla s vodou, jinak se barva vsákne a nebude vidět.

Co dělat, když se stejně dostaví trapné tic

Kostým pro děti i dospělé vzniká nejrychleji tam, kde se nejdřív probere obsah skříně a koše s papírem. Než začnete cokoli stříhat, položte na stůl tričko, které je vám lhostejné, staré džíny, zbytky látek, novinový papír, provázek a tavnou pistoli. Teprve pak hledejte postavu, která se k těmto materiálům hodí. Opačný postup, kdy si nejdřív vyberete komiksového hrdinu a pak sháníte přesné doplňky, končí většinou nákupem nebo nedokončeným výtvorem.

První krok je pojmenovat emoci, ne ji potlačit. Věty typu „to nic není" nebo „nebreč" dítěti říkají, že jeho pocity jsou špatné. Místo toho řekněte: „Vidím, že tě to naštvalo. Prohrát je nepříjemné." Tím dáte najevo, že rozumíte. Teprve když se emoce uklidní, můžete mluvit o samotné hře. Pokud dítě křičí, počkejte, až se zklidní. Učit se s ním v afektu nemá smysl.

Typická chyba je nechat dítě vyhrát za každou cenu. Dítě pak nezíská zkušenost s prohrou a ve skutečném světě narazí. Druhá chyba je trestat za vztek. Třetí je vysvětlovat prohru v momentě, kdy dítě pláče. Pokud se vztek opakuje, zkraťte hru nebo ji ukončete dřív, než přijde únava. Někdy pomůže hrát ve dvou dospělých, aby dítě vidělo, že prohrábyt v panelákuá i ten druhý a zvládá to.

Nejčastější chyba je příliš dlouhý rozběh. Na deseti metrech se nevyplatí sprintovat. První běžec by měl vyrazit pomalu, aby předávku zvládl v klidu. Předávající i přebírající musí mít stejnou ruku – buď oba pravou, nebo oba levou. Předávejte kolík zespodu, ne z boku, a vždy ho předejte do dlaně, ne do prstů. Pokud předávka selže, Rekonstrukce Bytu zastavte hru a vysvětlete, co se stalo. Opakováním se chyba opraví rychleji než křikem.

Should you adored this short article in addition to you would want to get more details about OsvěTlení V ObýVáKu kindly stop by our own web page.