Křída na chodníku: co se stane, když ji necháš dětem

Poslední věc, na kterou se zapomíná: hra končí ve chvíli, kdy dítě ztratí pozornost. Není to selhání. Dvouleté dítě udrží pozornost dvě až pět minut a pak potřebuje změnu. Nemusíte mít připravený program na celé odpoledne. Stačí tři krátké hry za sebou s pauzou na vodu a mazlení. Pokud dítě odchází, nechte ho jít. Za deset minut se vrátí samo a bude chtít hrát znovu. Vyhnete se tak pláči, který vzniká hlavně z přetažení a z toho, že dospělý chce ještě „dotáhnout" hru do konce.

1. Trasa musí být krátká a důvěrně známá. Pro mladší děti volte okruh, který dobře znají ze dne. Délka by neměla přesáhnout dvacet minut chůze. Vyhněte se strmým svahům, kořenům, blátivým úsekům a místům, kde se dá snadno ztratit orientace. Každou zastávku si předem projděte za světla i za tmy a označte reflexními prvky. Typická chyba je spoléhat na to, že „to znají". Děti v noci vnímají prostor jinak.

Třetí je „kuželky z petek". Nasbírejte pět až sedm plastových lahví, naplňte je do třetiny vodou a postavte do trojúhelníku. Malé házejí z metru, velké ze tří. Kdo porazí víc, jde o krok zpět. Typická chyba je dát všem stejnou vzdálenost – malé pak přestanou hrát po dvou kolech. Další chyba je používat těžký míč. Tenký tenisák nebo hadrová koule stačí, protože velké dítě s těžkým míčem snadno rozbije okno nebo rozbije láhev.

První hra je klasika: skákání panáka. Nakreslete obdélníky do sloupce, střídavě jeden a dva vedle sebe. Do prvního napište jedničku, do dalších čísla až do deseti. Dítě hází kamínek na políčko a skáče po jedné noze tam a zpět. Typická chyba: moc velké obdélníky. Děti pak nedoskočí a přestane je to bavit. Udělejte políčka velká asi jako dětská noha, maximálně dvě stopy. Další častá chyba je zapomenout na místo pro odpočinek – nakreslete na konci širší obdélník, kde může dítě stát oběma nohama.

U všech rekvizit platí jedna zásada: před první hrou je vyzkoušejte v pohybu. Zvedněte je, otočte, položte. Co drží na stole, se často rozpadne v ruce. A pokud něco nedrží, raději to předělejte hned, než abyste během hry vysvětlovali, že se to rozbilo.

Častou chybou je kreslit příliš složité obrazce. Děti chtějí rychlý výsledek, ne dokonalé umělecké dílo. Držte se jednoduchých tvarů a tlustých linií. Také nedělejte hru příliš dlouhou – po deseti minutách soustředění klesá. Lepší je několik krátkých her za sebou než jedna dlouhá. Křídu na konci setřete hadrem nebo vodou, ať chodník zůstane čistý. A pokud jde o bezpečnost, vždy hlídejte, aby děti neběhaly do silnice.

Hry, které fungují a děti je samy chtějí hrát Začněte jednoduchou hrou „školka". Nakreslete čtvercovou síť, do polí napište čísla a děti házejí kamínkem. Pravidla si upravte podle věku – menší děti mohou skákat po jedné noze, větší po dvou. Častá chyba je příliš velká pole; pak se děti unaví a přestane je to bavit. Další možností je „had" – dlouhá klikatá linka, po které se chodí jako po laně. Kdo šlápne vedle, vypadává. Výborné je i „bludiště": nakreslete cesty, slepé uličky a jeden východ. Děti pak projíždějí autíčkem nebo procházejí samy a hledají cestu.

Pro klidnější hru zkuste „obrázkové sudoku" nebo „pexeso" ve velkém. Nakreslete mřížku a do polí kreslete jednoduché symboly – sluníčko, hvězdu, srdce. Úkolem je doplnit chybějící tak, aby se v řadě a sloupci neopakoval stejný symbol. Menší děti to zvládnou, když jim předkreslíte nápovědu. Na prostorové hry je dobré „hopsání po číslech": napište čísla od jedné do deseti do kruhů a dítě skáče podle toho, jak mu je říkáte. Učí se přitom počítat a zároveň se hýbe.

Hry, kde se velikost nepočítá Druhá možnost je „přetahovaná s hadrem". Vezměte starý ručník, chytněte ho na koncích a tahají dva proti sobě. Malé dítě postavte proti jinému malému, velké proti velkému. Pokud chcete mixovat, dejte malému dopomoc – třeba aby se chytil lana vedle staršího a společně táhli. Na co pozor: podklad musí být tráva nebo písek, nikdy beton. Taky nekřičte „táhni víc", ale „drž a couvej" – jasné povely než emoce.

Křída na chodníku je nejlevnější hračka, kterou lze pořídit. Stačí kousek zpevněné plochy, několik barevných kříd a děti se zabaví na hodiny. Jenže většina dospělých skončí u toho, že nakreslí sluníčko a domeček, a pak už neví, co dál. Přitom možností je mnohem víc a nepotřebujete k nim žádné pomůcky ani dovednosti.

Čtvrtá hra je „štafeta s vodou". Každé dítě dostane plastový kelímek, malé menší, velké větší. Na startu je kbelík, v cíli prázdná nádoba. Úkolem je přenést vodu a nevylít. Malé jdou kratší trasu, velké obcházejí strom nebo židli. Počítejte hlasitě nahlas, ať se zapojí i ti, kteří zrovna stojí. Nekritizujte rozlitou vodu – jinak se malé rozpláče a přestane se snažit.