Když nechcete hrát doma, kam s dětmi na hru

Doma je všechno na očích, hračky se omrzely a děti se začnou hádat dříosvětlení v obýváku, než stihnete připravit svačinu. Řešením není kupovat další stavebnici, ale změnit místo. Hra venku nebo na neutrální půdě přirozeně rozptýlí napětí a děti se soustředí na nový prostor místo na sebe. Nejde o to trávit celý den na výletě, stačí cíleně vyrazit na hodinu nebo dvě.

Před hrou si připravte mapu. Nemusí být dokonalá, stačí náčrtek na čtvrtce formátu A4 s vyznačenými orientačními body – stromem, lavičkou, rohem plotu. Do mapy zakreslete start a zakreslete i místa, kde budou kontroly. Ke každé kontrole napište azimut ve stupních a vzdálenost v krocích nebo metrech. Děti od osmi let zvládnou odečítat stupně i počítat kroky, pokud jim předem vysvětlíte, že jeden krok dospělého není totéž co krok dítěte.

Děti milují pohádku, protože v ní platí jasná pravidla a silné emoce. Když z ní chcete udělat hru, první instinkt bývá vzít hlavní postavu a poslat ji po herním plánu. Tady vzniká nejčastější chyba: hra sice vypadá jako pohádka, ale děti v ní nedělají to, co je v příběhu baví. Než začnete cokoli vyrábět, projděte si pohádku znovu a označte si tři momenty, které dítě samo od sebe přehrává – útěk, hledání, Rady Pro Rekonstrukci záchranu, převlek, loučení. Právě tyto momenty jsou základem mechaniky, ne kulisy.

Prvním krokem je připravit bezpečný prostor. Odstraňte z dosahu ostré předměty, léky a chemikálie. Pokud děti běhají, přesuňte nábytek s ostrými hranami nebo je nechte běhat jen v určité místnosti. U menších dětí dejte pozor na malé části, které by mohly spolknout. Vždy mějte děti na očích, i když se zdá, že si hrají samy.

První osvědčená hra je „barevný had". Na zem položte provaz nebo nakreslete křídou klikatou čáru. Malé děti po ní chodí jako po laně, větší ji musí projít pozadu nebo s míčem v ruce. Kdo šlápne vedle, vrací se na start. Chyba, kterou rodiče dělají často: chtějí stejná pravidla pro všechny. Lepší je nechat starší, ať si sami zvolí obtížnost, malým stačí obyčejná chůze.

Čtvrtá varianta je „stavění z toho, co je po ruce". Z bedýnek, špalků nebo starých prken mohou děti postavit věž nebo tunel. Malé děti podávají materiál, větší konstruují. Důležité je předem zkontrolovat, že v hromadě nejsou rezavé hřebíky nebo ostré hrany. Častá chyba: rodiče chtějí, aby stavba vypadala podle jejich představy. Nechte děti, ať si to udělají po svém, i když to spadne.

If you cherished this article and you would like to get more info concerning Https://Domishche.Ru kindly visit our own web site.