Co se stane, když děti začnou číst les jako knihu

Vysvětlete důvod, ne jen změnu Řekněte dětem, proč se pravidlo mění. „Protože to teď bude lepší" nestačí. Konkrétní důvod je přesvědčí víc než autorita. Může to být bezpečnost, čas, nebo to, že někdo neměl šanci hrát. Důvod musí být pravdivý a srozumitelný i mladšímu dítěti. Vyhněte se frázím, které znějí jako výmluva. Když řeknete, že se hra protahuje a už je pozdě, děti to pochopí líp než obecné „musíme to změnit".

Než začnete, odstraňte z povrchu kameny, větve a ostré předměty, které by se ve blátě ztratily. Na nejmokřejší místa položte staré desky, palety nebo rohože. Vytvoříte tak pevné ostrůvky, po kterých se dá přecházet. Pokud je dvůr velký, vyznačte provazem nebo klacky bezpečnou zónu, kde se hraje. Mimo ni se nechoďte. Další možností je vytvořit drenážní rýhu, kterou voda odteče. Stačí mělká stružka vedená od nejnižšího místa k okraji dvora.

Listy, jak zařídit malou kuchyni plody a to, co se plete List je nejspolehlivější znak, ale jen když ho vezmete celý s řapíkem. U javoru klenu jsou listy dlanité s pěti laloky a zaoblenými zářezy, u javoru mléče jsou hrotité a ostře zubaté. U dubu letního jsou laloky zaoblené, u dubu červeného špičaté a list se při pohledu proti světlu zdá měkčí. Zadejte dětem, ať najdou dva listy, které vypadají podobně, a řeknou, čím se liší. Právě rozdíl je učí víc než samotný název.

Změna pravidel uprostřed hry je vždy citlivá. Děti mají nastavený řád a jeho náhlé přepsání vnímají jako nespravedlnost. Pokud se rozhodnete pravidla upravit, musíte mít jasný důvod a ještě jasnější způsob, jak to sdělit. Jinak se hra zvrhne v hádku o tom, kdo co řekl, a původní problém zůstane nevyřešený.

Na konci cesty ať každý zakreslí tři stromy, které si pamatuje, a k nim jednu věc, kterou si všiml a dřív by ho nenapadla. Doma pak zkuste podle zápisků určit, o které druhy šlo. Když se to nepovede, If you have any sort of inquiries relating to where and just how to utilize dokončení interiéru, you can call us at our own web-site. je to taky výsledek: příště se budete dívat pozorněji na řapík, okraj listu a barvu kůry ve výšce očí.

Druhý princip se týká průběžného zveřejňování. Tabulku vyvěšujte po každém bloku, ne až večer. Děti potřebují vidět pohyb. Když družstvo klesne, ale vidí, že na třetí místo ztrácí dva body, má důvod zabrat v další hře. Naopak pokud se výsledky zveřejní jednou za den, děti ztratí přehled a přestanou vnímat souvislost mezi snahou a ziskem. Tabulku pište ručně na velký papír, ať je čitelná z dálky, a barevně odlište pořadí. Nepoužívejte drobné písmo ani dlouhé sloupce s desetinnými čísly.

Změnu oznamte jednou a jasně. Ne opakovaně, ne úložné prostory v malém bytě různých verzích. Sepište pravidlo na papír nebo na tabuli, aby bylo vidět. Děti se potřebují opřít o něco hmatatelného. Pokud se pravidlo týká bodování nebo pořadí, ukažte konkrétní příklad. Vyhněte se tomu, abyste změnu zaváděli dvě minuty před koncem hry. To je nejčastější zdroj protestů, protože děti nemají čas se přizpůsobit.

Další skupina už chce trochu zručnosti, ale pořád ji zvládnete s dítětem po boku. 6. Větvičkový plot — z větviček slepte nebo svažte malý plot pro panenky. 7. Kůrový domeček — kůra jako střecha, žaludy jako komíny. 8. Listová girlanda — listy navlékejte na nit a pověste na okno. 9. Kaštanové zvířátko — kaštany spojte špejlí, přidejte uši z listů. 10. Šišková pyramida — šišky slepte do tvaru stromku a nazdobte kamínky.

Začněte u kůry. U dubu je hluboce brázditá a tvrdá, u buku hladká a šedá, u břízy bílá s černými skvrnami, u borovice odlupčivá ve vyšších partiích oranžová. Zadejte úkol: obtáhněte na papír uhlíkem nebo silnou pastelkou kůru tří stromů a doma je porovnejte. Typická chyba je vzít jen jeden strom a tvrdit, že „dub má hrubou kůru". Mladý dub má kůru hladkou. Vždycky berte dva až tři jedinci stejného druhu, ať je vidět rozdíl mezi mladým a starým.

Než cokoli oznámíte, zastavte hru. Ne uprostřed tahu, ne ve chvíli, kdy jedno z dětí prohrává. Vyberte přirozenou pauzu – konec kola, konec hrací doby, odchod na občerstvení. Děti potřebují chvíli, kdy nic neběží, aby informaci vstřebaly. Pokud změníte pravidla v napjaté situaci, budou protestovat okamžitě, protože se cítí ohrožené.

Na co si dát pozor: nesbírejte vzorky z chráněných území a nikdy netrhejte kůru ze živého stromu. Stačí obtisk, fotka nebo list ze země. Také neberte děti do hustého mlází bez znalosti terénu, orientace podle stromů je pěkná, ale v monokultuře smrku vypadá každý kmen stejně. Učte je proto nejdřív orientovat se podle výrazných jedinců – bříza u cesty, dub na kraji louky, borovice na skále.

Většina rodinných výletů do lesa vypadá tak, že děti jdou dvacet metrů dopředu, křičí a rodiče je napomínají. Přitom stačí málo: dát každému úkol, který se týká konkrétního stromu. Ne soutěž o body, ale pozorování, které má výsledek. Dítě, které má najít pět různých listů a přiřadit je ke kmenům, se najednou zastaví, protože má důvod.